JSDH Rychnov u Jablonce n/N

1875-1905

Přesný rok vzniku místních hasičů (Feuefwehr) je v místní kronice a některých jiných materiálech určován s rozdílem jednoho roku. Kronikář Wenzel Preissssler se zmiňuje o roku 1875, ale v pozdějším díle kroniky uvádí, že hasiči měli v roce 1914 možnost  oslavit 40 svého trvání ”, o čemž se nezmiňuje  v zápise roku následujícího. V roce kronikářském zápisu z roku 1915 píše:”Tolik  hasiči vykazovali ještě známky svého života, ačkoliv těch málo branců, kteří nebyli povoláni do válečné služby, se pouze jednou během roku 28.července zaktivovalo k požáru hostince U Ranního slunce.”V zápise z roku 1924 se zmiňuje Preissler pouze o tom, že je předpoklad zahájit výstavbu zbrojnice, ale že chybí do plánované částky přibližně 20 tisíc. V měsíci dubnu 1925 (konkrétně 25.) městští zastupitelé  rozhodli o stavbě nové hasičské zbrojnice.

    Dr.Gertruda Zasche, dcera bývalého rychnovského starosty, která po r. 1945 žila v Kaufbeuren a Neugablonz ve svém příspěvku o Rychnově v knize Gablonz an der Neisse uvádí rok 1874. Oba  se však shodují v tom že, to bylo v měsíci září(konkrétně 20.). Buď jak buď. Jisté však je, že u kolébky rychnovských hasičů byl tělocvičný spolek založený MUDr.Mollerem v roce 1864. Tehdejší zájemci o hašení  se sešli v dnes již neexistujícím hostinci Lidový dům a rozhodli se pro novou organizaci.

Je rovněž doloženo, že již před tímto rokem v Rychnově byla skupiny mužů, kteří pomáhali spoluobčanům při požárech. A těch bylo skutečně mnoho.Hořelo ne jen přirozenou cestou, ale mnoho požárů bylo výsledkem spekulací ve vztahu k pojišťovnám.Je známo že turneři dali do vínku nové organizaci čtyřkolovou stříkačku. Hašení požárů ve vsi Rychnov bylo obtížné.Nejen že chybělo vyškolené družstvo, ale i používaná technika byla značně primitivní.

    Jak jsem se zmínil, prvním hasičským strojem byla čtyřkolová, velká a těžká stříkačka.K místu požáru byla doslova dovlečena.Stroj měl značně krátkou a nepohyblivou stříkací rouru bez hadic a postrádal rovněž sací zařízení.Proto musela být potřebná voda nalévána do nádrže pomocí kbelíků.Lidé se rozestavili vedle sebe většinou v dlouhých řetězcích k nejbližšímu vodnímu zdroji a kbelíky plné vody putovaly ke stříkačce a od ní prázdné z ruky do ruky nazpěr. Po naplnění nádrže pak již záleželo jen na silných pažích hasičů, kteří ve čtyřech rozhoupávali ramena stříkačky a další se pak pokoušeli směrovat proud více či méně stříkající vody do centra požáru.

    Hasiči záhy dosáhli toho, že u každého domu byly připraveny žebříky a těžké háky na strhávání hořících prken střech, pochopitelně, že nesměli chybět ani velké kbelíky. Po založení hasičského spolku byla pořízena lehká pojízdná stříkačka, zakoupeny hadice a potřebné nářadí.

   U rybníka  Katelteich, který se nacházel v místech dnešního dětského hřiště, si hasiči na svoji výzbroj postavili jednoduchou dřevěnou zbrojnici. Kronikář se zmiňuje o tom, že při požáru často vznikaly i škody na okolních domech. Zvláště zuřiví hasiči prý rozbíjely skla oken v domech a naprosto nesmyslně v nich demolovali i kamna.

   Prvním velitelem hasičů byl až do roku 1878 Josef Schoffel a po něm v kratších nebo delších obdobích Josef Ullrich, Ernest Hoffrichter,U.F. Lang a Vincent Peukert. Ti měli jako náčelníci k ruce dva velitele (podnáčelníky).

Tak vypadala situace ve vedení místních dobrovolných hasičů. O počtu občanů, kteří v letech od vzniku do roku 1900 byli ve sboru zapojeni, se mi  v kronice nepodařilo nalézt bližší poznámku.

   V Rychnově, jak jsem se zmínil, hořelo často. Neopatrnost, bouřky, dřevěné domky, dokonce komíny, které byli vlastně jen z prken, a střešní trámy, které komíny procházely byly často příčinou pžárů. Mnoho požárů vznikalo i úmyslně, když majitel  dobře pojistil svůj domek a zatoužil po lepším. Mnoho domů v průběhu let hořelo i několikrát. Tak například v dnešním domě č. 30 hořelo dvakrát, stejně i v hospodě Na Švajcu. Vpravdě rekordní byl dle kronikáře dům č. 283. Ten navštívil ohnivý kohout dokonce sedmkrát.